obrazy / kresby / objekty

Vernisáž výstavy se uskutečnila dne 3. 10. 2006 v 18.00 v Galerii Caesar v Olomouci. Úvodní slovo měl Jiří Hůla. Text si můžete přečíst níže.

Fotografie z výstavy

Foto Oldřich Šembera

Úvodní reč k výstavě Adolfa Lachmana

“Antropologická rekonstrukce vlastního světa, zaznamenávající neexistující bio-mechanické formy. Hledání nezřetelného původu parazitních existencí, které nám zůstaly uchovány v podobě zvětralých pohozených pozůstatků. Jejich původ zdá se být až mimozemský a zcela jasně ukazují, že pomíjivost existence je všudypřítomný jev, jež nás nutí přesahovat svou vlastní smrtelnost jakýmkoliv způsobem”, napsal Adolf Lachman v textu k diplomové práci.

Akademii výtvarných umení v Praze absolvoval v roce 2003, studoval u malíře Zdeňka Berana. Je zajímavé, kolik originálních osobností vyšlo právě z Beranova v podstatě tradičního malířského ateliéru, možná víc, než z těch ostatních.

Úvodem výstavy je zmiňovaná diplomka, kresby tužkou, jejich následná úprava v počítači, velkoplošný digitální tisk. Na první pohled pusobí Lachmanovy počítačové obrazy jako fotografie reálných předmětů, ale jsou to čisté fantazie, zhmotněné představy. Adolf Lachman nic reálného nezpodobňuje, vytváří novou – tedy dosud neexistující – realitu. Rozpor mezi tím, co je a tím, co ještě nebylo, mezi zdánlivou známostí a a tajemstvím, vytváří napětí, naléhavost díla. Při konečné úpravě nepracuje s běžnými počítačovými programy, předkreslené tvary a objemy pojednal čistě malířsky, jenom místo štetce a barev použil nafotografované zlomky a útržky skutečné skutečnosti. Fragmenty struktur na tužkové kresby postupným překrýváním počítačovými programy nakolážoval. K tomuto účelu si vytvořil vlastní databázi nejrůznějších povrchů a detailů. Využívá možnosti grafických programů, ale nenechává se svést jejich nabídkou, cílem není efekt, ale přesnost (doslovnost) sebe-vyjádření. Uvědomuje si neosobnost a bezživotnost ryze počítačového zpracování, dokonalá dokonalost je neživá. Zřejme proto, a pro zvýšení účinku kresby, místy ponechal zbytky původní kresby. Zdůraznění rukodílnosti překvapivě připomíná pomocné tužkové konstrukce a poznámky Zdeňka Sýkory.

Schopnosti a výkonnost computeru svádějí k nadprodukci, o to pozoruhodnejší je malé množství prací, které Adolf Lachman touto technikou vytvořil. Dalším krokem mělo být zhmotnění trojrozměrných computerových obrazů, ale převedením do prostoru ztratily tajemné vyhlížející předměty fascinaci.

Po absolvování AVU Adolf Lachman žije a pracuje v Pardubicích, ateliér má v bývalé továrně Tesly. Opuštěné a postupně devastované výrobní haly, dílny, kanceláře, chodby a příslušenství působí samy o sobě jako dílo. Možná právě díky tomuto prostředí dokázal do prostoru přesvědčivě vstoupit. Budky – objekty vytvořil v letošním roce. Pusobí pohádkově, jako scény či kulisy připravené pro nějaké vyprávění, ale mají sochařské kvality. Jsou pohledové ze všech stran, lze kolem nich obcházet, vracet se, shlížet, vzhlížet i nahlížet, pocitově do nich vstupovat, těšit se z detailu, z povrchových struktur, z použitých materiálů, švů a spojů, z dokonalosti provedení, z tvarových hříček, z možných souvislostí a naznačených významů. Jsou logickým pokračováním, dosavadním vyvrcholením Lachmanovy tvorby.

Řadu počítačových tisků nazval autor Industriální COSI, cosi nejasného a neuchopitelného, žádný příbeh, ani legenda. Slovo COSI vystihuje i ostatní díla. Jejich výjimečnost a nezařazenost je cosi, co nutí k přemýšlení nejen o jejich původu a hodnotě, ale předně o jejich smyslu. Jaký je tedy smysl vystavených prací?

A proč, říká židovská anekdota, odpovídáte na otázku otázkou? A proč, pokračuje ta samá anekdota, bych na otázku neodpovídal otázkou?

Jaký je smysl COSI? To je otázka.

A odpověd?

Jaký je smysl umění? Jaký je náš smysl?

Text: Jiří Hůla