Paroboti

Cyklus fotografií z Explosie mne později inspiroval k vytvoření dalšího projektu PANAP (Pardubický Národní Park), kde na digitálně upravených ilustracích vytvářím svět fiktivních, těžce identifikovatelných, biomechanických monster – PAROBOTŮ, jakýchsi ohrožených industriálních druhů Pardubicka. Záměrně používám prvky z obrazů nizozemských krajinářů 17. století (Goyen, Ruisdael), abych tím podtrhl žánrovitou malebnost výjevu. Cíleně vše usazuji do typicky známých lokalit Pardubic, abych tak připomenul průmyslový původ města a důvod proč sem vlastně tito paroboti patří. Obdobně jako je rozdíl mezi rybami a parybami, tak parobot patří do jiné třídy než robot, jedná se o jakéhosi předchůdce běžného robota a jeho funkce může být naprosto paradoxně nesmyslná či meziplanetárně nejdůležitější.

Parobot je mimo jiné:

Pardubický paradox, paranormální parasit, parodický paralyzer, parkový paravirus, paranoický parašutista, parfémovaný parní pohon…

Adolf Lachman, 2010

Digitální koláž reprodukce obrazu (Výhled na řeku s rybáři, Salomon von Ruisdael, 1633), fotografie města Pardubic a tužkové kresby parobota. Květen 2010.

Minulé století bylo stoletím modernismu a jako takové bylo k realismu velmi skeptické. Obecně se předpokládalo, že se tato tradice ve výtvarném umění již vyčerpala. Přesto v něm několikrát došlo k redefinování samotného pojmu realismus. Nejradikálněji s realitou asi pracoval veristický surrealismus. Zajímavým způsobem manipulovala s realitou i surrealistická fotografie. Využívala prvku zdvojení reality v dvojexpozicích, v různých montážích, spojováním pozitivních a negativních snímků v jednom obraze apod. Zdvojení zde hrálo důležitou roli, nejen formální, ale i obsahovou. Fotografie se zabývala i tím, čemu se říká čas plynoucí v jediném okamžiku. Zkoumala se povaha času, jeho flexibilita, relativnost jeho vnímání a prožívání. Proud času je i v ohnisku zájmu Adolfa Lachmana. Zdvojením digitálně upravené fotografie nebo romantické krajinomalby a digitálně upravené kresby vzniká nová fiktivní realita. Lachman navozuje takovou situaci, aby mezi dvěma střihy a časy (jako ve filmové řeči) vzniklo napětí a nejistota. Když se mu podaří realismus použít v tomto až téměř poetickém duchu, stvoří něco překvapujícího až neuvěřitelného. Tyto kresby jsou sice těžko interpretovatelné, ale v té mnohoznačnosti je skryta jejich krása a význam.

Lachman se staví proti jednostrannému utilitárnímu pohledu na svět. Vzbuzuje zájem o takové jevy, které jsou zdánlivě okrajové, ale které tvoří protiváhu úzce vědeckého zkoumání inovací, neustálého vynalézání a zvyšování produktivity technologie a zájmu jen o jeden aspekt lidského vnímání světa. Lachman se brání jednostrannému pohledu. To je také důvod toho, jaké prostředí vyhledává, jaká bizarní témata zpracovává a jakým způsobem to činí. Jeho hra s časem a virtuální realitou, napětí mezi živými a mechanickými či umělými formami, mezi současným a minulým, mezi dokonalým a rozpadávajícím se…, je výrazem i jeho subverzivního estetického relativismu.

Vít Bouček, historik umění, 2010

Národní park Explosia

Obrazy, zachycující opuštěné provozní budovy Explosie a jejich okolí, představují malou část území firmy, která slaví v letošním roce 90 let od svého vzniku. Provozní areál byl počátkem dvacátých let oplocen a pro okolí se tak postupně stal prakticky nedostupným, tajemným územím. Díky výrobě výbušnin, spojené v očích veřejnosti s nebezpečím a rizikem a zejména utajováním všech skutečností spojených s touto výrobou prakticky po celou dobu existence firmy, se toto území postupně stalo skutečně neznámou zemí na okraji Pardubic. Občasné havárie, nerozlučně spojené s touto výrobou, jen potvrzovaly v očích veřejnosti pověsti o nebezpečí, které se možná skrývá v tomto prostoru.

Tato uzavřenost na druhé straně přispěla k vzniku a uchování specifického prostředí, izolovaného do jisté míry od vnějších vlivů. Dávno opuštěné výrobní objekty postupně obrostly vegetací a vytvářejí tak dojem opuštěných industriálních sídel, kde se zastavil čas a která, opuštěna lidmi čekají na svůj osud. Že tato svérázná krajina může být místem vzniku a skrytým sídlem parobotů vyplývá z logiky věci.

Oba cykly obrazů, jak „industriální svět starých provozů Explosie“ tak svět parobotů zobrazují fenomén nazvaný „Pardubický národní park“. Budoucnost ukáže, zda se toto jedinečné, neopakovatelné místo, které spoluvytvářelo historii Pardubic podaří zachovat nebo zda se stane místem vzniku nové, sterilní průmyslové zóny bez historie.

Doc. Ing. Ladislav Lehký, CSc., 2010