Relikviarium

Antropologická rekonstrukce vlastního světa (vyňato z obhajoby, 2001)

Antropologie je věda o vzniku, vývoji a tělesných vlastnostech živočichů a obvykle se zabývá zkoumáním něčeho, co již neexistuje. Rekonstrukce je chápána jako uvedení do původního stavu, nebo vytvoření předpokládané, avšak nedoložené podoby.

Relikviarium je název pro pět objektů, které patří k mým prvním trojrozměrným realizacím. Jde o jakousi „Antropologii vlastního světa“, hru na výzkum a rekonstrukci. Sochy, představují useklé hlavy neznámých bytostí. I když jde o neexistující stvoření (možná), tak jsem se je pokoušel vytvořit tak, aby působily věrohodně. Proto jsem se snažil napodobit materiály, z nichž by mohly být objekty ve skutečnosti vytvořeny. Imitací různých kovů a organických tkání jsem se vyhnul skutečné povaze těchto materiálů, jako je koroze nebo hniloba. Patinování kovových hlav bylo jednoduší, neboť neživé materiály se patinují lépe než ty organické, proto kvůli dostatečné věrohodnosti, jsem u jedné hlavy použil přímo organického materiálu, krůtí a kuřecí kůže, kterou jsem po nanesení vysušil a tím dostatečně zakonzervoval.

Podivuhodné figury, které vznikly z kreseb, ve své plastické podobě dostaly novou tvář, a staly se tak ztělesněním podivných bytostí. Tím jak hlavy získaly skutečnou materiální podobu a reálnou velikost, tak se automaticky staly součástí všední reality a náhle ztratily s původními kresbami spojitost. Bylo zajímavé a zároveň humorné jak se podařilo dát konkrétní obrysy původní představě a zároveň pozorovat přechod a vývoj z kresby na objekt. Je to rekonstrukce vlastního světa. Hlavy se tak staly součástí skutečnosti a tím získali na autentičnosti. Představa dostala reálnou podobu.

Důležité bylo, jak budou hlavy vystaveny. Dal jsem přednost schránkám, které tvoří jednotlivým hlavám příznačné prostředí. V této izolaci za sklem nabývají podoby museálního exponátu nebo historické relikvie čemuž napomáhá i dřevo, ze kterého jsou bedny vyrobeny. Tak jak působí relikviáře v monstrancích nebo v gotických obrazech tajemně, přál jsem si aby schránky s hlavami také navozovali tento příznačný účinek. Vzniklo tak shromaždiště vzácných ostatků, jakési Relikviarium.

Líbí se mi Švankmajerovy přírodopisné kabinety, jeho surrealisticky pospojované části zvířecích těl. Jednou z variant jak hlavy vystavit, bylo umístit je taktéž do skleněných vitrínek. Ale čistota skleněných vitrín mi nakonec nepřišla příliš vhodná, neboť vitrínky nenavozovaly dostatečně skličující a zastaralé prostředí jako nynější relikviáře.

Jelikož mám rád hru, mystifikaci, příběh a tajemství, přál bych si, aby Relikviarium bylo kabinetem, které taktéž tyto vlastnosti navozuje. Aby bylo bizarním prostředím kde se preparáty stávají museálním předmětem zkoumání, unikátním kabinetem ojedinělých exemplářů, či shromaždištěm relikvií z jiného světa.

Ukázka kreseb, skic a vyrobených objektů: